RECYKLACE

Napadlo mě, že bych vám občas ukázala textilní recyklaci v mém pojetí. Já sama mám moc ráda tento typ článků, a doufám, že některé z vás tato tématika taky baví :).

Na úvod, recyklaci říkám velké ANO, protože si myslím, že je v naší konzumní společnosti zoufale potřebná, a navíc na ní zbožňuji tvořivost a nápaditost, které ji provází.

Často nakupuji v sekáčích různé povlečení, povlaky, přehozy, závěsy a šiju z nich všechno možné. Líbí se mi šetrnost k životnímu prostředí a zároveň i k mé peněžence, protože nové látky nejsou nejlevnější záležitostí, a to zejména, když se učíte šít. Někdy koupím i nějakou košili či halenku, ze kterých také něco ušiji nebo vyrábím textilní brože či náušnice.

Dnes můžete vidět kruhový šátek a kytičkový náramek, který už znáte ze začátku února. Původně se jednalo o závěs, který měl divnou délku a vlastně i šířku. Mně se moc líbil pro svou barvu a vzor. Připomíná mi totiž ty hezké sešity z papírnictví, ty jak jsou děsně předražené :), víte?

A tak jsem přemýšlela, co s ním, až jsem ho střihla na šátek a ještě půlka zbyla, tu použiju na několik kytiček :), a uvidím, co mě napadne.

PŘIŠÍVÁM A MASKUJU

Dneska vám ukážu, jak jsem zachraňovala oblíbené tílko. Je obyčejné, háemkovské a padnoucí. Nevím proč, ale když si koupím basic tílko v Brně, mám volnější ramínka, než když si koupím stejnou velikost v Ostravě. A volnější ramínka jsou otravná, protože si musím hlídat podprsenku, na lezoucí ramínka jsem vážně háklivá.

Tohle je právě z Ostravy. Žilo spokojený život, než se v pračce potkalo s něčím zeleným a to něco zeleného mu obarvilo lem kolem výstřihu. Spokojenost byla fuč, protože jsem ho nechtěla nosit a tak leželo ve skříni. A žádné tílko neleží rádo ve skříni moc dlouho, to mi věřte.

Pak ale přišla Daninka s vánoční šedou krajkou. Dva měsíce jsem přepečlivě promýšlela, na co ji našiju a vyhrálo milé tílko. Takže šťastný konec, protože tílko nosím vesele dál.

Taky maskujete :)?

Muffinky pro Milého k svátku :).

VÝTVARNÁ DÍLNA

Pár fotek výrobků ze čtvrteční výtvarné dílny v Unii. Valentýnské a zimní :). A milé krabičky, ty jsem vůbec neznala a přitom jsou úplně jednoduché. 

Měli jsme hezkého Valentýna, to jo :).

SVETR

Mnohem raději bych vám pověděla o hořčicové puntíkaté sukni, kterou jsem vloni ušila a teď ji upravila, ale ještě není její čas.

Tak tedy o nejteplejším svetru, který vlastním. Zbožňuju na něm barvu a to, jak hřeje. Nesnáším, jak kouše na holých rukou a to, že si v něm občas připadám jako medvěd namočený v hořčici, někdy ale ne. Komplikované.

Šla jsem jednou do sekáče a říkala si, že by tam na mě mohlo čekat něco hořčicového. A odnesla jsem si hořčicovou mikinu a tento svetr. Nikdo ho nechtěl, protože měl jen dva knoflíky (a kouše). Já to však brala jako znamení, když jsem si vysnila „něco“ hořčicového, a ono to tam skutečně bylo, nelze ignorovat, že jo. Tak jsem mu přišila jeden šedý knoflík a dva béžové ze zásob, a ubytovala jej do brněnské skříně. 

A že se nemá chodit do sekáče s konkrétní představou, pche.  

ŽMOLKOVAČ

Máte doma žmolkovač? Já už mám několikátý a neobešla bych se bez něj. Podle mě je to jedna z nejlepších vymožeností, která mohla naše svetry potkat.

Třeba tento zelený svetřík. Stál mě směšných 29 Kč, ale měl žmolky. Kdybych žmolkovač nevlastnila či ani netušila, že něco takového existuje, svetřík bych si nekoupila. Takhle jsem si jej přinesla domů, celý odžmolkovala, vypárala čtverečkové knoflíky (které na fotce bohužel nevidíte, protože občas při focení nepřemýšlím, haha), které se mi na něm nelíbily. Přišila tři různé, odpárala nádhery na rukávech. A teď ho už jen vyperu, vyžehlím a schovám do skříně na jarní nošení, protože bych v něm momentálně umrzla. 

KOŠILOVÝ POLŠTÁŘ

Polštář pro milého, při jehož výrobě jsem se tak vztekala - kvůli šicímu stroji, jak jinak. Má vypadat jako košile, což nevím, jestli se povedlo, když si přítel myslel, že to je kočka a podle taťky to nemůže být košile, když nemá rukávy. Muži…

Límeček měl být větší a blíže u sebe a knoflíky namalované bílou barvou, ale víte, jak to chodí. Knoflíky jsou schválně namalované, aby se milý neprobouzel otlačený od pravých knoflíků, i když by mě to určitě každé ráno pobavilo :).

Hezkou neděli všem :)!

KRAMLÍKY

Zase ty puntíky. Tentokrát na kramlících. Na bílo jsem natřela obyčejné dřevěné kramlíky a potom lakem na nehty domalovala puntíky, na které jsem použila tenký štětec. Když už laky nenosím, tak ať jsou aspoň k něčemu. Mám teď takové lenivé období, kdy se mi nechtějí nehty lakovat, když nepočítám průhledný lak.

Myslela jsem si totiž, že se obejdu bez nástěnky. A ono ne. Neustále se kolem mě vyskytují papíry, které by mi měly zůstat na očích, abych je nezaložila. Tak jsem na dvě poličky u pracovního stolu připevnila tenké stužky a na ně pověsila nezbytnosti. Vy vidíte jen jednu, s naším Jerrym, po kterém v Brně smutním a smutním. Na prázdném kramlíku obvykle visí fotka Daninky (po které taky smutním) a mě, ale nevěděla jsem, jestli by nenamítala, tak máte smůlu :). Na druhé stužce mi visí spousta papírků, které se týkají hlavně školy a teď taky rozdělané brože v pytlíku, abych je dodělala rychleji, než je typicky někde zahrabu.

Takže tak kramlíkově a organizačně.

CO NOVÉHO...

Mám novou brož na tašku.

Pro mamku vínovou.

Šiju kytičky.

Fotím sukni, ze které chci ušít taštičku, a náš hodný pes se mi snaží pomáhat.

Oblepuju krabice zas a znova.

A taky konečně píšu bakalářku, a to raději nefotím.

A víte, jak jsem se těšila na šití celé zkouškové? Tak jsem se včera na šicí stroj pěkně naštvala. On se totiž rozhodl, že nebude šít. Slovní domluva nepomohla, plácnutí taky ne. Mamka se rozhodla, že jej naolejujeme, což svým způsobem pomohlo, ale zase bylo všechno mastné. Těžké, těžké pořízení.

Nakonec jsem provokativně vytáhla mamčin šicí stroj. Ten kupodivu šil (já si totiž myslím, že mě nemá rád, protože se při každém šití něco stane). Ale zase jsem se vztekla na sebe, protože jsem dvakrát u šití nepřemýšlela a tedy párala a párala. 

To už je možná lepší psát tu bakalářku :)…